Když jsem poprvé přijel do Japonska, abych se zde
zdokonaloval v oblasti japonských bojových umění iaidó a kendó, netušil jsem,
co všechno v sobě tato oblast japonské kultury ukrývá. Zaujalo mě již samo
„přijímací řízení“ a přijetí do kolektivu cvičících.
Část první
Pár hodin poté, co jsem poprvé vstoupil na půdu Japonska, mě můj
hostitel, učitel a majitel dódžó (místo, kde se vyučují bojová umění) v téměř
tříhodinovém rozhovoru dokonale vyzpovídal. Otázky se týkaly nejen mé osoby,
rodiny, vzdělání, zájmů, důvodů cesty do Japonska, ale i mnoha témat, která s
mojí cestou do Japonska zdánlivě nesouvisela. Přišlo mi to spíš jako
vyšetřování než pohovor. Chápal jsem ale jeho počínání, pozval mě do Japonska,
a tak chtěl vědět, kdo opravdu jsem.
Část druhá
Další prověrka spočívala v mé účasti na dvou trénincích s dětmi.
Nejprve hodina s malými do dvanácti let a po pauze devadesát minut s
pokročilejšími do patnácti let.
Část třetí
Následoval trénink s dospělými. Po hodině jsem byl vyzván k sólu.
Zápas na jeden zásah s tím, že já stále zůstával a moji soupeři přicházeli vždy
odpočatí. Po dvaceti minutách jsem měl pocit, že zemřu. Nechápal jsem důvody
tohoto mého zoufalého boje hraničícího s výpraskem. Na závěr proti mně
nastoupil sám učitel a snažil se mě srazit na zem, doslova zlomit. Zůstal jsem
stát a nezlomen.
Poznání
Do dotazníku lze říci cokoli, zejména, mohu-li se připravit. V boji
jsem však ukázal svoji „pravou“ tvář. Mého hostitele nezajímalo jen to, co
říkám, ale zejména to, jaký opravdu jsem. Máte-li tudíž příležitost
vyzkoušet si uchazeče i jinak než jen formou testu, pohovoru, posouzení
dostupných informací a referencí, rozhodně tak učiňte. Není to zpravidla vůbec
složité a finančně náročné.
Můj učitel jasně věděl, proč mě daným způsobem prověřuje. Měl jasný
cíl. Při výběru nového pracovníka je tudíž dobré vědět, zda hledáte
spolupracovníka na budování firmy, nebo někoho na splnění určitého úkolu.
Jinými slovy, zajímá Vás loajální pracovník, kterému budete dávat prostor ke
zdokonalení (samozřejmě za podmínek určitého závazku), nebo Vám stačí
„šťavnatý“ citrón?
Jeden můj velice významný učitel iaidó - umění tasení
meče (vítěz mistrovství Japonska) mi řekl: „Nesmíte sahat po meči příliš rychle
a činit zbrklá rozhodnutí. Takto jedná pouze slaboch. Musíte se učit, jak
projevit sílu své osobnosti, a ukázat, že druhému dáváte šanci.“
Poznání
Dát druhému šanci je ukázkou velkorysosti a sebejistoty. Nemá
to však nic společného s polevením Vaší pozornosti a přehnanou důvěrou. Dát
druhému šanci se může projevit například ve Vaší reakci na „chybu“, které se
dotyčný dopustí.
Pro mnohé z nás zdokonalování se v oblasti bojového
umění končí ve chvíli, kdy nejsme schopni vyhrávat na soutěžích. Pro trenéra i
oddíl přestáváme být efektivní. Japonský pohled na tuto oblast v sobě však
obsahuje možnosti trvalého zdokonalování se v jiné než fyzické sféře.
Přínos zralých a zkušených šermířů s životním nadhledem je příkladem v dalších
oblastech mezilidské komunikace.
Každá účast na tréninku je nejen možností naučit se
novou techniku, ale též potvrzením loajality, ukázáním trpělivé snahy se
zdokonalit, ale též účastí na společenském životě mimo trénink. Týmový duch se
vytváří nejen vyhranými turnaji, ale též přístupem k aktivitám mimo tréninkové
časy. Každá reakce žáka je součástí jeho „kontroly“, která tak nikdy
nekončí.
Co víte o svých lidech a jejich volném čase? Zajímá Vás, co by Vám
tato oblast mohla napovědět? Možná právě tam se ukrývají odpovědi na otázky,
které nelze zahrnout do dotazníku.
Odjedete-li na rok do jiné země, budete vystaveni
novému, z jiné kultury vycházejícímu poznání. Nejedli jste nikdy syrovou rybu a
máte v oblibě knedlíky? V cizině Vám nezbude nic jiného než nové situace
přijmout.
Měl jsem představu, že mi všichni budou ochotně
odpovídat na moje dotazy a budou mě učit, co si budu přát. Vždyť jsem přeci
přijel, abych se v Japonsku něco dozvěděl. Když mi nikdo nic nevysvětloval, mé
ego se bouřilo. Tehdy se mi od…
