Proměna je nejen magické slůvko, které nám před očima
vyčaruje scény z filmové Popelky či My Fair Lady, ale také název firmy Ing.
Magdy Silonové, která se věnuje poradenství v oblastech barev, stylu a
korekce postavy. Své klienty doprovází při nákupu oblečení i doplňků a ve
spolupráci s kadeřnicí se věnuje jejich komplexní proměně. Protože k jejím
aktivitám patří i poradenství pro firmy, zejména tvorba dress code, a také
vzdělávání v této oblasti, požádala jsem ji, aby se rozdělila o své bohaté
zkušenosti.
Čím se při své práci řídíte a co je pro Vás
nejdůležitější?
Řídím se hlavně osobním pocitem klienta. Pro mne je
nejdůležitější, aby ode mne odcházel s pocitem, že se sám sobě líbí a je se
sebou spokojen. Nikoho žádným způsobem nepředělávám, nemanipuluji ani
nehodnotím. Snažím se každého klienta pochopit, naladit se na něj a pomoci mu
objevit sebe sama. Má práce je z velké části psychologická. Pokud klient přijme
barvy, styl a tvar oblečení, které mu navrhnu, za své, bude se cítit spokojený
a projeví se to i v jeho životě. Oblékání nám má přece přinášet radost.
Oblečení je výrazem naší individuality, pomáhá nám, abychom se
cítili dobře a sebejistě. Co všechno takto na sebe okolí prozradíme?
Oblečením sdělujeme svému okolí opravdu velmi mnoho.
Začíná to informací o tom, zda jsme upravení, harmonicky sladění, vhodně
oblečeni pro určitou situaci. Jestli je oblečení nové nebo starší, z kvalitního
textilního materiálu, dobře ušité, barevně a stylově sladěné, zda jeho tvar
pomáhá, nebo ubližuje našim proporcím.
Co může pozorný personalista vyčíst z oblečení u uchazečů o
zaměstnání?
Pokud přijde uchazeč o zaměstnání v civilu, je to pro
zkušeného personalistu velmi vypovídající. Na první pohled se může dozvědět,
zda je člověk konzervativní, pořádný, úzkostný, nebo spíše povlávající bohém.
Je odvážný a nad věcí? Je osobitý, anebo nejraději splývá s davem? Je skromný,
nebo rád dává na obdiv svůj majetek? Je sebevědomý, nebo si nevěří? Potřebuje
svým vzhledem revoltovat, nebo je téměř neviditelný?
Jakých nejčastějších prohřešků se zaměstnanci v této oblasti
dopouštějí?
Záleží na profesi. Například u pracovníka v reklamní
agentuře se očekává jistý nadhled a kreativita, a proto si může dovolit vybočit
více z konvenčních pravidel. U pracovníků v bankách a na úřadech jsou prohřešky
viditelnější, protože se u nich předpokládá dodržování psaných i nepsaných
pravidel dress code. Mezi nejčastější chyby patří nevhodná délka sukní, hluboké
výstřihy, topy s ramínky, trička s nápisy, kraťasy, plážová nebo sportovní
obuv. U mužů jsou to jednoznačně košile s krátkými rukávy. A opravdu děsivá je
kombinace obleku anebo kostýmu s domácí obuví.
Hřeší lidé v posledních letech ve svém odívání méně, anebo
zůstává situace stejná?
Situace se lepší, ale velmi pomalu. Často mě kontaktují
muži, kteří jednají například se zahraničními partnery a jsou konfrontováni s
úrovní a stylem oblékání. Mnohdy cítí nevyřčenou výtku vůči svému vzhledu a
uvědomí si nutnost změny. Speciálně muži si pro svou vlastní prezentaci
pořizují velká auta, ale už nechápou, že by měli reprezentovat také pomocí
svého oblečení a stylu. Nemělo by se stávat, že někdo jezdí mercedesem a podle
oblečení vypadá, jako by vlastnil trabant.
Může si při stanovení dress code zachovat zaměstnanec svoji
osobitost a nestát se vývěsním štítem zaměstnavatele?
Pracovník si svou osobitost samozřejmě může zachovat,
ale bývají rozdíly mezi nadnárodní společností, kde se na dress code více dbá,
a menší firmou s volnějšími pravidly. Odlišná situace je ve společnostech s
jednotným vizuálním stylem, uniformou, kde pro osobitost zůstává místo pouze u
přiměřeného obutí.
S jak přísnými či volnými pravidly se ve firemním dress code
setkáváte?
Před zhruba 17 lety, kdy jsem se touto tematikou začala
zabývat, byla pravidla velmi striktní, obzvlášť v nejpřísnějším business stylu.
Ženy vůbec nenosily kalhoty, u mužů neexistoval oblek bez kravaty. Od té doby
se situace neustále uvolňuje. Obecně u nás většinou není dress code nijak
přísný, často firmám chybí úplně.
Jak postupovat…