Life-work balance, magická slůvka, která jako
zaklínadlo zaznívají na kurzech a workshopech a objevují se v titulcích článků
a publikací. Osobně se s nimi nejčastěji setkávám při individuální práci, kdy
se úvodní zakázka typicky točí okolo time managementu, hledání nástrojů
efektivní práce s časem a požadavku naučte mě stíhat víc. Následně se ukáže,
že tito lidé nejen vykonávají nadstandardní objem práce a není tu příliš
prostoru pro optimalizaci, ale pohybují se na hranici workaholismu,
který představuje tikající bombu nejenom pro ně samotné, ale zprostředkovaně i
pro zaměstnavatele.
Life-work balance je o energetické kasičce, kam
si z hezkých zážitků střádáme na horší časy, je o rovnováze mezi investicemi a
sklizní. Pokud je tento mechanismus v pořádku, daří se nám mít na účtu
mírnou energetickou rezervu, díky které jsme schopni dotovat náročnější
životní situace.
Velkou nevýhodou našeho energetického konta je, že nám
neposílá žádné výpisy z účtu. Snadno se tak může stát, že si do metaforického
bankomatu opakovaně chodíme pro své energetické příděly - až do okamžiku, kdy
nám jednoho dne bez varování zkonfiskuje kartu, na které jsme byli nevědomky už
nějakou dobu v minusu.
Citlivost vůči aktuální úrovni naspořených rezerv na
energetickém kontě můžeme trénovat a posilovat. Minimálním krokem v tomto směru
je každé ráno se na chvilku zastavit a zeptat sám sebe: Těším se na dnešní
den a na to, co přinese nového? Jsem v kontaktu se svojí silou a mám sílu čelit
tomu, co přijde? Nebo mě už pouhý akt vstávání vyčerpal téměř do
bezvědomí?
Situace, se kterou se velmi často setkávám, je nejenom
nevyváženost pracovního a osobního, ale často tu dokonce ani žádné osobní
není. Přirozeným důsledkem velkého napření pozornosti do pracovní sféry je
úpadek a oklešťování ostatních oblastí. Jedinec si upírá aktivity a zájmy,
které by nejenom dělat mohl, ale z minulosti i ví, že by ho těšily a
uspokojovaly. Kouzelnou formulkou tu bývá půjdu si znovu zahrát fotbal
až....., do kina zajdu až.... Ta až znamenají obvykle nějakou
vnější podmínku, často vysoce nereálnou, jako např. až bude méně práce,
méně projektů. Tímto způsobem vložíme odpovědnost za řízení rovnováhy ve
vlastním životě do rukou neosobních a nevypočitatelných podmínek, které stejně
obvykle nenastanou. Navíc ve chvíli, kdy by tato mírně utopická situace
pracovního oddechu opravdu nastala, na ni jedinec není dostatečně připraven, a
než se vyladí a uvědomí si, co by rád podniknul, většinou už je zase ta
tam.
Life-work balance je něčím, o co je nutné aktivně
usilovat a vložit do toho minimálně stejnou energii jako do…