Také obce (města) nebo kraje, tedy územně samosprávné
celky, se občas soudí v pracovněprávních věcech. Tento soudní spor byl pikantní
o to více, že proti sobě stálo město a jeho bývalý tajemník, který se své
funkce vzdal, a město jako zaměstnavatel mu dalo na základě ustanovení § 12
odst. 4 zákona o úřednících územních samosprávných celků výpověď z pracovního
poměru pro (fiktivní) nadbytečnost.
Pohled zaměstnavatele byl jasný - vzdáním se funkce
tajemníka pracovní poměr sice neskončil, ale protože nebylo žádného vhodného
volného pracovního místa (dalšího pracovního zařazení), které by mohlo a mělo
být zaměstnanci nabídnuto, nezbývalo než s ním pracovněprávní vztah rozvázat.
Zaměstnanec se na věc díval jinak. Podle jeho názoru zaměstnavatel vhodnými
volnými pracovními místy disponoval, a nesplnil tak svoji nabídkovou
povinnost. Poukazoval přitom na funkci vedoucího finančního a vnitřního
odboru či funkci vedoucího odboru správy majetku a rozvoje města, které v
předmětném období nebyly údajně obsazeny. Žaloba byla na světě.
Na krajské úrovni zaměstnanec neuspěl co do nabídky
zmíněných vedoucích pracovních míst. Odvolací soud dovodil, že místa vedoucího
odboru finančního a vnitřního a vedoucího odboru správy majetku města a rozvoje
města nemohou být předmětem nabídkové povinnosti zaměstnavatele, protože
město jako územní samosprávný celek je povinno je obsazovat na základě
výběrového řízení. Nakonec ale žalobě zaměstnance na neplatnost výpovědi z
pracovního poměru vyhověl, protože objevil volné pracovní místo referenta
odboru výstavby, které měl zaměstnavatel bývalému tajemníkovi prý
nabídnout. Na tomto místě ležel zakopaný pes...
Zaměstnavatel tvrdil, že nešlo o volné pracovní místo,
protože zaměstnanec, který práci na tomto místě vykonával, byl jen pověřen
výkonem funkce tajemníka, a obě činnosti zvládal souběžně, vždyť teprve po
necelém roce byl na místo referenta přijat nový zaměstnanec. Krajský soud to
ale kvalifikoval…