Mzdová účtárna v příkladech - Zdravotní pojištění a minimální vyměřovací základ zaměstnance v roce 2012

     Minimální vyměřovací základ představuje ve zdravotním pojištění významnou hodnotu jak pro zaměstnance, tak pro osoby samostatně výdělečně činné. V následující analýze se proto zaměřím na podmínky platné ve zdravotním pojištění po datu 1. 1. 2012.

     Obecně platí, že pojistné na zdravotní pojištění musí být odvedeno u obou těchto skupin plátců pojistného (tedy zaměstnavatelů a OSVČ) alespoň z minimálního vyměřovacího základu. Z této povinnosti jsou taxativním výčtem vyňaty tyto osoby:

1. zaměstnanci

   1. s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, kterým se poskytují mimořádné výhody II. nebo III. stupně podle předpisů o sociálním zabezpečení,

   2. kteří dosáhli věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňují další podmínky pro jeho přiznání,

   3. kteří celodenně osobně a řádně pečují alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku,

   4. kteří současně vedle zaměstnání vykonávají samostatnou výdělečnou činnost a odvádí jako OSVČ zálohy na pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. od ledna 2012 nejméně v částce 1 697 Kč),

   5. za které je plátcem pojistného stát,

   pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). Vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců jejich skutečný příjem. Minimálním vyměřovacím základem zaměstnance je minimální mzda.

2. osoby samostatně výdělečně činné

   1. výše uvedené pod body a) - c),

   2. které jsou současně zaměstnanci a jako zaměstnanci odvádějí pojistné alespoň v minimální zákonné výši (tj. v roce 2012 alespoň z vyměřovacího základu 8 000 Kč),

   3. za které je plátcem pojistného stát.

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období kalendářního roku. Vyměřovacím základem je u těchto osob 50 % jejich skutečného příjmu po odpočtu výdajů vynaložených na dosažení zajištění a udržení příjmu. Jestliže v průběhu roku není v příslušném kalendářním měsíci některá z výše uvedených podmínek splněna po dobu celého kalendářního měsíce, musí být v tomto měsíci respektován ze strany OSVČ minimální vyměřovací základ.

Při splnění výše uvedených podmínek nemusí vyjmenovaní zaměstnanci, resp. OSVČ dodržet minimální vyměřovací základ. V dalším textu však již budou charakterizovány situace, kdy se na zaměstnavatele (zaměstnance) a OSVČ již povinnost odvodu pojistného ze zákonného minima v aktuálně platných právních podmínkách vztahuje. S ohledem na výši minimální mzdy platné v roce 2012 musí zaměstnavatel odvést pojistné nejméně z vyměřovacího základu 8 000 Kč, tedy alespoň v částce 1 080 Kč, při současném splnění následujících podmínek:

• na zaměstnance (a zaměstnavatele - plátce pojistného) se vztahuje povinnost odvodu alespoň minimální výše pojistného a

• pracovněprávní vztah zakládající účast na zdravotním pojištění trvá po celý kalendářní měsíc.

     Netrvá-li například zaměstnání po dobu celého kalendářního měsíce, snižuje se minimální vyměřovací základ na poměrnou část v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v příslušném měsíci.

     Vyměřovacím základem pro placení pojistného je ve zdravotním pojištění úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků zdaňovaných podle § 6 zákona o daních z příjmů, které jsou zúčtovány zaměstnavatelem zaměstnanci za podmínek stanovených zejména v jednotlivých ustanoveních § 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoPVZP“). Nicméně zaměstnavatelé nesmějí zapomínat, že pokud se na zaměstnance podle § 3 odst. 6 ZoPVZP vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance.

     V souvislosti s placením pojistného je zapotřebí v přímé vazbě na minimální vyměřovací základ respektovat zejména následující:

• nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu,

• tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek na straně organizace (§ 207 až § 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

• doplatek pojistného, tedy 13,5 % z rozdílu vyměřovacích základů, platí v plné výši buď zaměstnanec, nebo zaměstnavatel. Tuto částku pojistného nelze „klasicky“ dělit na jednu třetinu sraženou zaměstnanci a dvě třetiny placené zaměstnavatelem.

• má-li zaměstnanec ve více zaměstnáních příjmy nižší než minimální mzda, pak se tyto pro účely placení pojistného sčítají. Je-li součet hrubých příjmů (vyměřovacích základů) zaměstnance v daném kalendářním měsíci nižší než minimální vyměřovací základ (minimální mzda), pověřuje zaměstnanec za účelem doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. V případě posuzování (sčítání) příjmů z více zaměstnání je nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.

• odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek,

• pokud se ze zákonných důvodů (viz dále) snižuje minimální vyměřovací základ na poměrnou část, musí být odvedeno pojistné z tohoto sníženého vyměřovacího základu, tedy i včetně případného doplatku do této poměrné části,

• doplatky do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, nemůže hradit sám pojištěnec, tyto se platí zásadně prostřednictvím zaměstnavatele, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí,

• jestliže se na zaměstnance naopak nevztahuje povinnost placení pojistného alespoň ze zákonného minima (§ 3 odst. 8 ZoPVZP), odvádí zaměstnavatel pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu bez ohledu na minimální vyměřovací základ.

     V následujícím textu jsou (včetně příkladů) vybrány některé situace, kdy je placení pojistného na zdravotní pojištění bezprostředně vázáno na minimální vyměřovací základ.

     Zaměstnavatel musí provést dopočet a doplatek pojistného tak, aby za rozhodné období kalendářního měsíce odvedl zdravotní pojišťovně pojistné v částce 1 080 Kč. Zaměstnavatel nejprve vypočte pojistné ze skutečně zúčtovaného hrubého příjmu, kdy jednu třetinu takto vypočteného pojistného srazí zaměstnanci, zbylé dvě třetiny hradí zaměstnavatel. Pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu mezi zúčtovanou hrubou mzdou a částkou minimální mzdy platí zaměstnanec. Pouze v případě, kdy je skutečná výše příjmu zapříčiněna překážkami na straně zaměstnavatele podle § 207 až § 209 zákoníku práce, přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

     Z hlediska placení pojistného registrujeme u těchto dvou důvodů nepřítomnosti v zaměstnání především tyto odlišnosti:

1. z neplaceného volna se pojistné neplatí tehdy, jedná-li se o situace vyjmenované v ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) - c) ZoPVZP,

2. na platbě pojistného z neplaceného volna se obecně podílí jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel. Může však dojít k situaci, kdy pojistné z neplaceného volna, standardně hrazené zaměstnavatelem, případně jeho část, uhradí na základě písemné smlouvy zaměstnanec (podle § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZoVZP“ - viz příklady).

3. zaměstnavatel se nepodílí na platbě pojistného v případě neomluvené absence - veškeré pojistné hradí (prostřednictvím zaměstnavatele) absentující zaměstnanec.

     Trvá-li neplacené volno či neomluvená absence celý kalendářní měsíc, je vyměřovacím základem zaměstnance minimální mzda. Pokud však tyto okolnosti trvají pouze po část kalendářního měsíce, připočítává se k zúčtovanému příjmu poměrná část minimální mzdy podle počtu celých kalendářních dnů trvání neplaceného volna nebo neomluvené absence a tyto dvě složky se pro účel stanovení vyměřovacího základu a výše pojistného sčítají.

     Pro účely placení pojistného se v rozhodném období kalendářního měsíce sčítají příjmy zaměstnance zakládající účast na zdravotním pojištění. Pokud je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů dosaženo alespoň minimální mzdy, odvádí každý ze zaměstnavatelů pojistné ze skutečné výše příjmu (nutno však přiložit doklad o výši příjmu u jiného zaměstnavatele či zaměstnavatelů). Naopak dopočet se provádí tehdy, jestliže výše zúčtovaných příjmů nedosáhne za daný kalendářní měsíc alespoň 8 000 Kč. Za tohoto stavu, tedy v případě více souběžných zaměstnání s celkovou částkou příjmů do 8 000 Kč, pověřuje zaměstnanec k provedení doplatku pojistného do zákonného minima toho zaměstnavatele, kterého si zvolí. Za těchto okolností je tedy průběžně nutná spolupráce příslušných zaměstnavatelů.

     Při souběhu zaměstnání se samostatnou výdělečnou činností je důležité, která činnost je pro pojištěnce hlavním zdrojem jeho příjmů. Je-li hlavním zdrojem příjmů zaměstnání, musí být zaměstnavatelem odváděno pojistné nejméně z minimálního vyměřovacího základu 8 000 Kč. V rámci samostatné výdělečné činnosti pak nemusí být minimum dodrženo a rovněž není povinností pojištěnce platit zálohy na pojistné.

     Pokud je hlavním zdrojem příjmů samostatná výdělečná činnost, musí být pravidelně placeny měsíční zálohy, od ledna 2012 nejméně v částce 1 697 Kč. V zaměstnání pak nemusí být minimum 8 000 Kč respektováno a pojistné se odvádí ze skutečné výše dosaženého příjmu. Zaměstnavateli však musí být formou čestného prohlášení potvrzeno, že zaměstnanec platí alespoň minimální zálohy jako OSVČ.