Pracovní cesta a práce přesčas v příkladech

2016.19.01

Pracovní cesta a práce přesčas v příkladech

Ing. Karel Janoušek

Pracovní cesta je podle § 42 ZP vždy cesta za účelem výkonu práce, tj. výkonu takového druhu práce, který má zaměstnanec sjednán v pracovní smlouvě nebo činnosti, kterou zákoník práce za výkon práce považuje (např. účast na školení za účelem prohloubení kvalifikace).

Na pracovní cestě nevykonává zaměstnanec uvedenou práci zpravidla po celou dobu trvání pracovní cesty. Během pracovní cesty cestuje z určeného místa nástupu na pracovní cestu do místa, kde má příslušnou práci vykonat, vykonává práci, čeká na materiál apod., odpočívá, cestuje zpět do určeného místa ukončení pracovní cesty. Doba vlastního výkonu práce je tak v zásadě pouze částí celkové doby trvání pracovní cesty. Přesto někteří zaměstnanci chtějí, aby jim byla celá doba trvání pracovní cesty započítána do odpracované doby, požadují přesčasový příplatek, příp. chtějí za dobu strávenou na pracovní cestě mimo svou pracovní dobu čerpat náhradní volno. Tak však postupovat nelze.

Přesčasový příplatek anebo čerpání náhradního volna je možné pouze za dobu práce přesčas. Podle § 78 odst. 1 písm. i) ZP je prací přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu.

Jestliže tedy zaměstnanec na pracovní cestě provádí výkon práce mimo pracovní dobu stanovenou mu rozvrhem směn, může jít při splnění podmínek uvedených v § 78 ZP a dalších o práci přesčas. Prací přesčas na pracovní cestě tedy může být pouze doba výkonu práce konaná na této cestě mimo pracovní dobu zaměstnance. Pro úplnost je třeba uvést, že podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. i) ZP prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

Pro správné zjištění, zda během pracovní cesty šlo o práci přesčas, je tak důležitá:

• doba trvání pracovní cesty,

• pracovní doba stanovená zaměstnanci zaměstnavatelem rozvrhem směn pro příslušný kalendářní den a

• skutečná doba výkonu práce v příslušném kalendářním dni.

Doba trvání pracovní cesty je doba od nástupu na tuto cestu v zaměstnavatelem předem určeném místě až do doby návratu do zaměstnavatelem určeného místa ukončení cesty. Doba výkonu práce je doba (od – do), po kterou zaměstnanec vykonává práci, jejíž druh má sjednán v pracovní smlouvě, příp. činnost, která se podle zákoníku práce za výkon práce považuje (např. účast zaměstnance na školení podle § 230 ZP, tj. vlastní doba školení za účelem prohlubování kvalifikace). Doba strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby zaměstnance, se podle ustanovení § 210 ZP považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele, při níž se zaměstnanci mzda nebo plat nekrátí. Jestliže však zaměstnanci v důsledku způsobu odměňování mzda nebo plat ušly, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Uplatňuje-li zaměstnanec pružnou pracovní dobu, postupuje se podle § 85 odst. 5 písm. a) ZP. Podle tohoto ustanovení se při pracovní cestě pružné rozvržení pracovní doby neuplatní a pro zaměstnance tak platí předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn určené také pro tento účel zaměstnavatelem (viz § 85 odst. 6 ZP).

Jak již bylo uvedeno, doba strávená na pracovní cestě jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele a zaměstnanci se za tuto dobu mzda nebo plat nekrátí. To tedy např. znamená, že čas strávený během pracovní cesty v průběhu stanovené pracovní doby jinak než výkonem práce (např. doba cestování v dopravním prostředku, čekání apod.) je překážkou na straně zaměstnavatele a do odpracované doby se započítává.

Samotnou dobu trvání pracovní cesty mimo stanovenou pracovní dobu (bez výkonu práce), např. jízdou v dopravním prostředku mimo stanovenou pracovní dobu, tak není možno za práci přesčas považovat. Za takovou dobu si tedy zaměstnanec ani nemůže čerpat náhradní volno. Pro práci přesčas musí být totiž splněna podstatná podmínka, a to výkon práce mimo pracovní dobu stanovenou zaměstnanci rozvrhem směn podle § 81 ZP a dalších. Jedině tehdy, když zaměstnanec na pracovní cestě vykonává mimo svou pracovní dobu druh práce sjednaný v pracovní smlouvě nebo činnost, kterou zákoník práce za výkon práce považuje, může jít při splnění dalších podmínek stanovených zákoníkem práce o práci přesčas.

Příklad č. 1 - Náhradní volno za pracovní cestu

Příklad č. 2 - Doba strávená v dopravním prostředku