Prevence a obhajoba před trestněprávním postihem právnické osoby

     V České republice nabyl dnem 1. ledna 2012 účinnosti zákon vyhlášený ve Sbírce zákonů ČR pod č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále také jen „ZoTOPO“). Účelem nové právní úpravy je regulace odpovědnosti právnických osob za jednání, k jehož účinnému, přiměřenému a odstrašujícímu postihu zavazují Českou republiku mezinárodní smlouvy a právo Evropské unie¹ . Dotčeným subjektům vzhledem k velmi krátké době legisvakance nezbývá než téměř okamžitě provést preventivní opatření a vše, co po nich lze podle nové právní úpravy spravedlivě požadovat, aby zabránily postihu za nově konstruovanou trestní odpovědnost, respektive aby zajistily co možná nejvíce podkladů pro případnou obhajobu, nastane-li taková potřeba.

     Není-li to z povahy věci vyloučeno, budou pro problematiku trestní odpovědnosti aplikována ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nestanoví-li ZoTOPO jinak. V této souvislosti tak dochází k prolomení dvou základních zásad, na kterých jsou postaveny první dva jmenované právní předpisy, a to:

1. zásady individuální odpovědnosti fyzické osoby,

2. zásady odpovědnosti za zavinění² .

     Na druhou stranu výše uvedené zakotvení předmětné problematiky zachovává v plném rozsahu princip ultima ratio (subsidiarity trestní represe) ³ .

     Domnívám se, že v souvislosti s nově zavedenou trestní odpovědností právnických osob nabude tento princip v aplikační praxi na intenzitě. Předpokládám, že by se nově vyvíjející judikatura zejména Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR mohla sjednotit na stanovisku, že trestní odpovědnost právnických osob připadá v úvahu pouze tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou schopny účinně zabránit škodám a neoprávněným zásahům do základních celospolečenských zájmů chráněných trestněprávními předpisy. Jinými slovy orgány činné v trestním řízení by měly postihovat právnické osoby mafiánské povahy, nikoliv však zasahovat do oblasti zejména správní odpovědnosti právnických osob nebo dokonce odpovědnosti soukromoprávní.

     Právnická osoba není ZoTOPO pojmově vymezena, proto při pojmovém vymezení právnické osoby vycházíme z civilistického pojetí. Normami soukromého práva je za právnickou osobu uznáván subjekt, specifický majetkový substrát či právní forma bez jakéhokoli reálného nositele subjektivity (obecně prospěšná společnost), na které právně uznaným způsobem fyzické osoby (případně pouze jedna fyzická osoba) převedly část své právní subjektivity. ⁴ Soudím, že v praxi se může jednat zejména o obchodní společnosti, družstva, občanská sdružení⁵ , obecně prospěšné společnosti, nadace a fondy.

     Z trestní odpovědnosti však nejsou vyloučeny ani v různých návrzích zákona se vyskytující státní organizace, právnické osoby zřízené zákonem a právnické osoby při výkonu veřejné moci. Trestně odpovědné tak nebudou pouze spolky či společnosti bez právní subjektivity ⁶ a taxativně vyjmenované právnické osoby, a to Česká republika a územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci. „Má se za to, že trestné činy, kterých se dopustí představitelé státu, jsou výlučně jejich osobními činy.“ ⁷ Pro úplnost dodávám, že se tento zákon nevztahuje na trestní odpovědnost podnikajících fyzických osob. „Rovněž trestní odpovědnost cizích států, byť to není výslovně v návrhu zákona stanoveno, se nepředpokládá, neboť princip suverenity státu tento postup neumožňuje.“ ⁸

     Vyloučení trestní odpovědnosti určitých právnických osob však v žádném případě nezbavuje trestní odpovědnosti fyzickou osobu, která konkrétní trestný čin spáchala. Stejně tak se trestní odpovědnosti nemůže zbavit ta právnická osoba, na které má některá z výše uvedených vyloučených právnických osob majetkovou účast (např. obchodní společnost s majetkovou účastí obce).

     Z několika možných alternativ byl zvolen taxativně určený okruh trestných činů v § 7 ZoTOPO. „V taxativním výčtu skutkových podstat trestných činů jsou obsaženy pouze ty trestné činy, které jsou výslovně požadovány předpisy Evropské unie a mezinárodními smlouvami, a dále daňové trestné činy.“ ⁹

     Podle mého názoru je varianta taxativního výčtu v oblasti trestního práva vhodnější než např. stanovení trestní odpovědnosti za všechny trestné činy uvedené v trestním zákoníku s korektivem, že by odpovědnost byla vyloučena, pokud by to vyplývalo přímo z povahy konkrétního trestného činu. Takové vymezení by nahrávalo nejednotnosti judikatury a tím přispívalo k právní nejistotě.

     Trestní odpovědnost je vypořádána následovně: „Konstruuje se jako specifikum odpovědnosti právnické osoby za jednání jménem, v zájmu právnické osoby nebo v rámci její činnosti (formální podmínka), naplňuje-li toto jednání znaky skutkové podstaty příslušného trestného činu, které lze právnické osobě přičítat (materiální podmínka).“ ¹⁰

     Právnické osobě lze tedy přičítat buď protiprávní jednání zakládající trestní odpovědnost:

• jejích orgánů nebo členů těchto orgánů,

• osob fakticky vykonávajících řídicí nebo kontrolní činnost, nebo

• osob vykonávajících rozhodující vliv na řízení konkrétní právnické osoby (jestliže jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby), anebo

• spáchání trestného činu zaměstnancem při plnění pracovních úkolů (na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů právnické osoby nebo výše uvedených osob anebo proto, že orgány právnické osoby nebo výše uvedené osoby neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu).

     Ze znění § 8 odst. 1 písm. d) ZoTOPO dovozuji, že pojem zaměstnanec zahrnuje širokou skupinu osob s právnickou osobou spolupracující, jednoznačně se tedy nejedná jen o zaměstnance ve smyslu pracovněprávních předpisů ¹¹ , tj. o osobu vykonávající závislou práci v rámci pracovního poměru nebo na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, ale např. i o člena družstva nebo poskytovatele služeb na základě živnostenského oprávnění. Právnická osoba však nebude odpovídat za výlučný exces těchto osob, pokud přijala a dodržela veškerá preventivní opatření, která od ní lze spravedlivě požadovat.

     Z výše uvedeného vyplývá, že namísto zavinění je vyžadována specifická forma spojení právnické a fyzické osoby s trestným činem dle ZoTOPO. Současně je však stanovena samostatnost trestní odpovědnosti, jelikož trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání skutečnost, že se nepodaří zjistit, která konkrétní fyzická osoba přičitatelný skutek spáchala, ani že jednající fyzická osoba není za takový trestný čin trestně odpovědná.

     Přičitatelnost spáchání trestného činu se řetězí. Pokud je tedy do páchání trestné činnosti zapojeno více subjektů, postačí k vyvození trestní odpovědnosti dle…