Rabi Naftali mluví ve svém kázání o milosrdenství a
dobročinnosti. Doba je zlá a chudí potřebují pomoci. Rabi cituje staré texty,
připomíná podobenství, argumentuje, žádá zámožné lidi ve městě, aby víc než
jindy projevili štědrost vůči ubohým, kteří žijí z ruky do úst. Po obřadu se
rabi vrací domů a cítí velké vyčerpání. Dal do svého kázání všechno.
Bylo tam hodně lidí? Jak se ti povedlo kázání? ptá se jeho
žena.
Ano, kázal jsem. Bylo to moc dobré kázání. odpoví rabi.
A podařilo se ti je přesvědčit?
No, jen tak napůl, říká rabi.
Jeho žena nechápe a rabi to musí vysvětlit. Přesvědčil jsem
chudé, aby uměli přijímat, ale nepřesvědčil jsem bohaté, aby dávali.
(Podle: E. Wiesela: Příběhy proti smutku)
Žijeme v éře přesvědčování
Každý někoho přesvědčuje: mladík dívku, aby si ho vzala,
manažeri zaměstnance, aby přidali na výkonu, politik voliče, aby volili jeho
stranu.
S přesvědčováním to ale není tak jednoduché. Je přesvědčování
přesvědčených a…