Moudrý muž jednoho dne sestoupil ze své podhorské chýše do
vesnice, vesničané se shlukli na návsi a žádali ho, aby je poučil. Mudrc začal
mluvit a všichni napjatě poslouchali. V jednom z posluchačů ale brzy začal vřít
vztek, závist a odpor. Moudrost řečníka ho rozhořčovala. Nemohl se už udržet a
začal hlasitě nadávat. Ale mudrce jakoby se to nedotýkalo. Nakonec za
neustálého spílání muž odešel.
Jak kráčel dlouhými kroky kolem rýžových polí, hněv postupně
opadával. Muž si uvědomil, že mudrce urazil, svědomí ho začalo trápit, a tak se
obrátil a vrátil se do vesnice, aby se omluvil. Když přišel blíž, vrhl se mu k
nohám a prosil ho, aby mu prominul hrubá slova.
Moudrý muž ho soucitně pozvedl a řekl: Nemám, co bych Vám
promíjel, nedostalo se mi ani hrubosti, ani urážek.
Já jsem Vás ale hrubě urážel a neslušně nadával.
Co uděláte, když Vám někdo podává předmět, který Vám k ničemu
není a který nechcete?zeptal se mudrc.
Nevezmu si ho.
A co udělá ten, který dává?
Co by měl dělat? Nechá si ten předmět.
Proto Vás patrně trápí nadávky a hrubosti, které jste vyslovil.
Mě osobně se opravdu nijak nedotkly. Vy jste rozdával urážky, ale nebylo
nikoho, kdo by je přijímal.
(Martine Quentric-Séguy: Příběhy z moudrosti Indů
I)
Urážka - dárek, který nemusíte přijmout