Jednou slyší rabi Volf z kuchyně křik. Zavře knihu, kterou právě
čte, a jde se podívat. Slyšel správně, jeho žerna se hádá se služkou: Rozbila
talíř, vysvětluje rozrušeně žena.
Byla to smůla, čirá náhoda, naříká děvče.
Ne, udělala to úmyslně, strhu jí ten talíř ze mzdy!
Pak si budu stěžovat u rabínského soudu.
Jdi si, a hned! Na co ještě čekáš?
Tak dobře, jdu tam!
Já také, říká rabínova žena.
A já také, říká rabi Volf.
Ty? ptá se žena. Tebe tam nepotřebuji. Já si poradím
sama.
Ty ano, ale ona ne. Ty jsi rabínova žena, ona je jen chudá
služka; potřebuje někoho, kdo by jí poradil a stál při ní.
(Elie Wiesel: Příběhy proti smutku, moudrost
chasidských mistrů)
Rozbitý talíř - závada v kvalitě práce:
Na závady v kvalitě lidé často reagují emotivně jako rabínova
manželka v příběhu. Naopak rabiho klidný přístup a jeho smysl pro spravedlnost
jsou v dnešním světě práce spíše vzácností než pravidlem.
Jak drahý to byl talíř a kolik jich služka…