Jeden muž se potřeboval ubytovat ve městě a poslal
tamnímu hotýlku dopis, v němž kromě jiného stálo: Velmi rád bych s sebou vzal
svého psa. Je čistotný a dobře vychovaný. Chtěl bych Vás požádat, aby mohl spát
v mém pokoji.
Obratem mu přišla odpověď od recepčního: Pracuji v tomto hotelu
již téměř 15 let. Za celou tuto dobu jsem nezažil psa, který by kradl ručníky,
ložní prádlo, stříbrné příbory nebo obrazy. Nikdy jsem nemusel žádného psa
vykázat z hotelu za nadměrné pití alkoholu a nepřístojné chování. A nikdy nám
žádný pes neutekl bez placení. Váš pes je proto v našem hotelu opravdu vítaným
hostem. A jestliže se za Vás zaručí, jste vítán i Vy.
(Jack Canfield a Mark Victor Hansen: Slepičí
polévka pro duši)
Úsměv zaslaný poštou
Zákazníkovi mohli z hotelu odepsat zcela věcně a stručně:
Přijeďte se psem, Váš pokoj bude reservován. Recepční ale pochopil, jak moc
si tento klient považuje svého psa. Podle toho napsal dopis.
Recepční vystihl podstatu motivace: rozpoznat, co je pro člověka
důležité, a podle…