Není ničím neobvyklým, že se zaměstnanec v průběhu trvání svého zaměstnání rozhodne vydat na dráhu podnikatele. Zpravidla si však zaměstnanec nemůže dovolit ze dne na den opustit své zaměstnání a začít podnikat, neboť mu to neumožňuje například jeho finanční situace. Z tohoto důvodu nezřídka usoudí, že nejmoudřejším řešením v dané situaci bude setrvání v zaměstnání do té doby, než mu podnikání začne generovat zisk umožňující mu skončit v zaměstnání. Nemusí si však již být vědom, že zákoník práce obsahuje právní úpravu vedlejší výdělečné činnosti zaměstnance, která do určité míry omezuje jeho možnost podnikat po dobu zaměstnání.
OBECNÁ PRAVIDLA PRO VÝKON JINÉ VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI (PODNIKÁNÍ)
Problematice jiné výdělečné činnosti zaměstnance, souhlasu zaměstnavatele a jeho odvolání jsme se v minulosti věnovali ve Zpravodaji č. 8/2023. Na tento článek stručně navazujeme, a to zejména obecným výkladem k výdělečné činnosti s tím, že pokud jde o bližší podmínky výkonu jiné výdělečné činnosti, odkazujeme na uvedený příspěvek. Smysl tohoto textu však spočívá v obeznámení čtenářů se souběhem zaměstnání a podnikání. Rovněž článek ponechává stranou úpravu konkurenční doložky, jež by si zasluhovala samostatnou pozornost.
Pojem zaměstnání je třeba v souladu s ustanovením § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen "ZP"), vykládat tak, že jde o pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pro zjednodušení článku pomíjíme specifické případy závislé práce (např. služební poměry státních zaměstnanců a příslušníků bezpečnostních sborů). Definici podnikání lze poté nepřímo vyčíst z občanského zákoníku. Podnikáním se rozumí samostatně výdělečná činnost konaná na vlastní účet a odpovědnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku.
Zákoník práce stanoví v ustanovení § 304 ZP obecná pravidla pro výkon jiné výdělečné činnosti zaměstnance a v případě zaměstnanců uvedených v ustanovení § 303 odst. 1 ZP mimo jiné i zvláštní pravidla pro podnikání. Jinou výdělečnou činností se poté rozumí jakákoliv výdělečná činnost bez ohledu na to, zda je zaměstnancem konána v základním pracovněprávním vztahu (pracovní poměr, DPP, DPČ), nebo obchodněprávním vztahu. Pro posouzení, zda se jedná o jinou výdělečnou činnosti či nikoliv (a tím i podnikání), je rozhodné, zdali zaměstnanec tuto činnost vykonává za účelem dosažení zisku, což s ohledem na definici podnikatele uvedenou v ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen "OZ"), považujeme za smysluplné. Jinak řečeno, podstatné je to, že konkrétní činnost je spojena s dosažením majetkového prospěchu. Z uvedeného vyplývá, že je potřeba rozlišovat mezi pojmy výdělečné činnosti a podnikáním, které v zásadě představuje jen jeden z typů výdělečné činnosti (od ostatních typů výdělečné činnosti se rozlišuje zejména tím, že jde o výdělečnou činnost vykonávanou samostatně).
Zaměstnanci mohou vedle svého zaměstnání vykonávat jinou výdělečnou činnost bez souhlasu zaměstnavatele, pakliže není shodná s jeho předmětem činnosti (toto se vztahuje i na podnikání). Až na tuto úpravu nicméně pracovněprávní úprava nijak souběh podnikání (obecně výdělečné činnosti) se zaměstnáním nereguluje. Je nicméně povinností zaměstnance, aby si své podnikání nebo výkon jiné výdělečné činnosti uspořádal tak, aby si řádně plnil všechny povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu, zejména aby respektoval rozvržení pracovní doby, plnil pokyny nadřízených, včas a řádně odevzdával pracovní úkoly apod. Z tohoto hlediska není zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnancům vykonávajícím jinou výdělečnou činnost žádné úlevy.
ROZLIŠENÍ MEZI PODNIKATELSKOU A NEPODNIKATELSKOU ČINNOSTÍ ZAMĚSTNANCE
Zaměstnanec nemusí vždy rozpoznat, zdali jím vykonávaná činnost představuje podnikání, či obecně výdělečnou činnost. Vedle poměrně jednoznačných případů (například tehdy, pokud si zaměstnanec zřídí živnost a začne ji vykonávat nebo pokud se zaměstnanec zaměstná u jiného zaměstnavatele v pracovním poměru) existují případy, kdy si ani zaměstnanec nemusí být jist, zda jde o právem regulovanou výdělečnou činnost (podnikání).
Za jinou výdělečnou činnost se obecně považuje i členství ve statutárním nebo kontrolním orgánu právnické osoby – podnikatele. Formálně se sice nejedná o podnikání, ovšem s tím, že tuto situaci řeší z hlediska zaměstnanců uvedených v ustanovení § 303 odst. 1 ZP ustanovení § 303 odst. 3 ZP, které tuto možnost tohoto členství i tak zásadně omezuje (viz dále). Za nedovolené podnikání ani obecně jinou výdělečnou činnost poté nelze považovat toliko majetkovou účast ve společnosti, byť vykonávající podnikatelskou činnost (například společník společnosti s ručením omezeným), protože ve smyslu ustanovení § 305 odst. 5 ZP jde o správu vlastního majetku. O výkon výdělečné činnosti, potažmo nedovolené podnikání ve smyslu ustanovení § 304 ZP se může jednat tehdy, pokud se zaměstnanec na činnosti takové společnosti podílí nad rámec výkonu práv společníka společnosti.
Dále se dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se za výdělečnou činnost (tzn. ani za podnikání) nepovažují ani tzv. přípravné činnosti. Je tomu tak proto, že obstarávání si živnostenského oprávnění nezbytného pro výkon konkrétní činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele není spojeno s poskytováním odměny, a proto nemůže představovat vedlejší výdělečnou činnost ve smyslu ustanovení § 304 ZP.
OMEZENÍ PODNIKATELSKÉ ČINNOSTI U ZVLÁŠTNÍCH KATEGORIÍ ZAMĚSTNANCŮ A JEJICH PRÁVO NA ODMĚNU OD 1. 1. 2024
Zatímco u většiny zaměstnanců se uplatní pouze zákaz výkonu výdělečné činnosti shodné s předmětem činnosti zaměstnavatele bez předchozího písemného souhlasu zaměstnavatele, u zaměstnanců uvedených v ustanovení § 303 odst. 1 ZP (např. zaměstnanci správních úřadů, bezpečnostních sborů, soudů nebo územních samosprávných celků zařazených ke konkrétnímu úřadu) se toto omezení uplatní v podstatně širší podobě. Jedná se totiž o obecný zákaz podnikání bez písemného souhlasu zaměstnavatele, jenž není nikterak navázán na předmět činnosti zaměstnavatele. Obecný zákaz se nevztahuje pouze na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku. Současně však není vyloučeno, aby zaměstnanec konal jinou výdělečnou činnost než podnikání bez souhlasu zaměstnavatele (s výjimkou některých zaměstnanců, například úředníků územních samosprávných celků).
I tito zaměstnanci se vedle tohoto omezení v ustanovení § 303 odst. 3 ZP musí řídit i výše popsaným obecným omezením pro výkon jiné výdělečné činnosti podle ustanovení § 304 ZP. Prakticky to tedy znamená, že zaměstnanci uvedení v ustanovení § 303 odst. 1 ZP (až na výjimky vztahující se například na úředníky územních samosprávných celků) mohou být zaměstnáni v pracovněprávním vztahu u jiného zaměstnavatele za podmínky, že nepůjde o činnost shodnou s předmětem činnosti zaměstnavatele.
Novelou doznala podstatných změn úprava odměňování shora uvedených zaměstnanců…