Zaměstnavatelé mohou poskytovat svým zaměstnancům daňově zvýhodněné stravování ve třech formách. Nic nebrání situaci, aby se část zaměstnanců stravovala ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele, část zaměstnanců obdržela stravenky jako nepeněžní příspěvek zaměstnavatele na stravování a část zaměstnanců dostávala peněžitý příspěvek na stravování. Záleží na dohodě zaměstnavatele se zaměstnanci v kolektivní smlouvě nebo na stanovení ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, jaká forma podpory stravování bude uplatněna. Přitom každý zaměstnanec může v daňově zvýhodněném režimu čerpat současně jen jednu z výše uvedených forem podpory stravování.
ZÁSADY STRAVOVÁNÍ V ZÁKONÍKU PRÁCE
Poskytováním stravování zaměstnancům se zabývá § 236 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen "ZP"), ve kterém se uvádí, že zaměstnavatel je povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Z výše uvedeného znění vyplývá, že zaměstnavatel nemá povinnost zajistit stravování svých zaměstnanců, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování. Jde tedy o fakultativní plnění zaměstnavatele, vyplývající z jeho vlastního rozhodnutí. V tomto ustanovení zákoníku práce se dále uvádí, že bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpise, poskytuje se zaměstnancům stravování. Zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, pokud tyto záležitosti nejsou upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem.
Cenově zvýhodněné stravování může být podle § 236 odst. 3 ZP poskytováno rovněž dalším třem skupinám zaměstnanců za podmínky, že toto je dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Jedná se o následující skupiny zaměstnanců:
-
bývalí zaměstnanci zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
-
zaměstnanci po dobu čerpání jejich dovolené,
-
zaměstnanci po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.
Podíl zaměstnavatele na úhradě stravování může jít zčásti na vrub daňově uznatelných výdajů (nákladů), může být poskytnut z prostředků fondu kulturních a sociálních potřeb, sociálního fondu či jiného obdobného fondu, ze zisku po zdanění zaměstnavatele, resp. jako nedaňový výdaj (náklad) zaměstnavatele.
DAŇOVÉ ŘEŠENÍ STRAVOVÁNÍ U ZAMĚSTNANCE
Na základě § 6 odst. 9 písm. b) ZDP jsou od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozeny:
- hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů. Na osvobození od daně z příjmů u zaměstnance nemá vliv výše daňové uznatelnosti výdajů (nákladů) vynaložených zaměstnavatelem na stravování a rovněž tak výše poskytnutého nepeněžního plnění zaměstnavatele, a to ani v tom případě, když zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravování zdarma. V případě, že zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenky, a to buď za úplatu, která je nižší než nominální hodnota stravenky, anebo je poskytuje bezplatně, pak na straně zaměstnanců je nepeněžní příspěvek zaměstnavatele na stravování osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti v plné výši.
- peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce (tzv. stravenkový paušál) do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem (§ 109 odst. 3 ZP) při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Limit stravného je upraven v § 176 odst. 1 písm. a) ZP a v každoročně vydávané vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad. Pro rok 2022 činí na základě vyhlášky č. 511/2021 Sb. horní limit stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin 118 Kč, takže horní limit peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnanci na jeho stravování osvobozený od daně z příjmů činí 118 Kč x 0,70 = 82,60 Kč. Do výše uvedeného limitu je poskytnutý peněžitý příspěvek zaměstnavatelem na stravování zaměstnance osvobozen od daně z příjmů. Část peněžitého příspěvku nad výše uvedený limit příspěvku na stravování, se u zaměstnance zdaní jako příjem ze závislé činnosti. Z výše uvedeného vyplývá, že pro osvobození peněžitého příspěvku u zaměstnance je stanovena pouze limitní výše peněžitého příspěvku za jednu směnu, ale není stanovena podmínka pro toto osvobození odpracování alespoň tří hodin během stanovené směny.
Poskytnutý nepeněžní příspěvek zaměstnavatele, který je osvobozen u zaměstnance od daně z příjmů ze závislé činnosti, a rovněž výše peněžitého příspěvku zaměstnavatele, která je osvobozena u zaměstnance od příjmů ze závislé činnosti, nepodléhá platbě pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Část peněžitého příspěvku nad výše uvedený limit podléhající u zaměstnance zdanění jako příjem ze závislé činnosti rovněž podléhá odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění, a to jak za zaměstnance, tak za zaměstnavatele.
DAŇOVÉ ŘEŠENÍ VÝDAJŮ ZAMĚSTNAVATELE NA STRAVOVÁNÍ ZAMĚSTNANCŮ
Daňové řešení výdajů (nákladů) zaměstnavatele vynaložených na stravování jeho zaměstnanců vyplývá z § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP. Za daňově uznatelné se považují výdaje (náklady) vynaložené na:
1. Provoz vlastního stravovacího zařízení
Daňovými výdaji jsou výdaje (náklady) vynaložené na provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin. Podle znění bodu 16 pokynu GFŘ č. D-22 k § 24 odst. 2 ZDP se těmito výdaji rozumějí výdaje (náklady) spojené s provozem kuchyně s jídelnou, popř. kantýny, a to i tehdy, je-li příprava a výdej jídel zabezpečována jiným subjektem formou služby v tomto vlastním zařízení.
Uveďme si příklady daňově uznatelných výdajů (nákladů) na provoz vlastního stravovacího zařízení:
-
spotřeba energií,
-
údržba a oprava zařízení,
-
odpisy dlouhodobého hmotného majetku a jeho technického zhodnocení,
-
zakoupení drobného hmotného majetku,
-
vytištění a prodej stravenek,
-
výdaje na spoje,
-
mzdy včetně pojistného hrazeného zaměstnavatelem za sebe sama na sociální a zdravotní pojištění pracovníků zabezpečujících stravování a další výdaje.
V zákoně o daních z příjmů se neuvádí pro tento druh poskytování stravování zaměstnancům daňové omezení výdajů, proto platí daňová účinnost těchto výdajů nejen pro stravování poskytované zaměstnancům, ale i při poskytování tohoto stravování důchodcům – bývalým zaměstnancům. Daňová účinnost se vztahuje i na poskytování stravování ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnancům po dobu jejich čerpání dovolené nebo po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.
Výdaje (náklady) vynaložené zaměstnavatelem na potraviny spotřebované na zajištění stravování jsou však daňově neuznatelné. Jejich úhrada je buď zaměstnancem, nebo zčásti nebo úplně z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu nebo ze zisku zaměstnavatele po jeho zdanění. Pokud by zaměstnavatel chtěl hradit výdaje (náklady) vynaložené na potraviny zčásti nebo zcela prostřednictvím svých výdajů (nákladů), jde o daňově neúčinné náklady připočitatelné k základu daně z příjmů zaměstnavatele. Tržby od zaměstnanců a důchodců až do výše výdajů (nákladů) na spotřebované potraviny jsou příjmy (výnosy), které nepodléhají dani z příjmů. Pokud by tyto tržby byly vyšší než vynaložené výdaje (náklady) na spotřebu potravin, je nutno u zaměstnavatele rozdíl zdanit daní z příjmů.
V bodu 17 pokynu GFŘ č. D–22 k § 24 odst. 2 ZDP se uvádí, že pokud je v zařízení poskytujícím služby veřejného stravování (např. restaurace, hotel) zabezpečováno stravování pro vlastní zaměstnance provozovatele tohoto zařízení a důchodce, kteří byli u poplatníka provozujícího toto zařízení v pracovně právním vztahu při odchodu do důchodu, uznávají se výdaje obdobně jako ve vlastním stravovacím zařízení.
2. Příspěvky na stravování zaměstnanců zajišťované prostřednictvím jiných subjektů
Daňovými výdaji jsou příspěvky na stravování zaměstnanců zajišťované prostřednictvím jiných…
