„Přece nebudu někomu platit za den práce tolik, kolik si naši
zaměstnanci vydělají za měsíc!“, zní častá námitka manažerů, kteří se
rozhodují, zda začnou spolupracovat s externími agenturami, školiteli,
konzultanty, kouči nebo poradci. Obava a otázka je to celkem pochopitelná,
protože takovéto služby skutečně stojí spoustu peněz (někdy i mnohem více, než
si vydělá průměrný zaměstnanec za celý měsíc) a vyhodit je zbůhdarma nikdo
nechce.
Při jednání se svými klienty často odpověď na tuto
otázku hledáme. Přitom často narážíme na někdy logické a racionální, někdy
iracionální obavy z toho, zda najmout někoho „zvenčí“ má smysl. Pojďme se proto
zamyslet nad několika otázkami, které hrají při rozhodování roli, a ukažme si,
jaká kritéria pro rozhodování použít. Samozřejmě hovoříme o tématech z oblasti
tzv. měkkých dovedností, o nutnosti angažovat certifikovaného odborníka
například na zákonné školení v oblasti bezpečnosti práce jistě nikdo
nepochybuje.
Obava č. 1: „Angažováním externího poradce manažer de facto
potvrzuje, že na svou práci nestačí. Proč by měl školit jeho zaměstnance někdo
jiný, řídit by je přece měl umět sám.“
Tato obava spadá mezi ony iracionální. Být manažerem
obnáší desítky a stovky různých činností a je prakticky nemožné obsáhnout úplně
všechny. Rozvoj podřízených zahrnuje mnoho oblastí, od odborných přes
komunikaci až po motivaci. Zvládnout je všechny vlastními silami dokáže
málokdo. I když bude třeba obchodní ředitel bývalým špičkovým prodejcem, ještě
to nemusí nutně znamenat, že dokáže své zkušenosti také přenést na své lidi. A
v tom může být pomoc externisty nenahraditelná. Hledání lidí, s nimiž mohu
spolupracovat a kteří mi pomáhají naplňovat mé manažerské role, je
výrazem síly, nikoli slabosti.
Obava č. 2: „Lidé zvenčí neznají specifika naší firmy, a proto
budou jejich rady příliš obecné.“
Rovněž iracionální obava. Jak vyplývá už z výše
uvedeného, rolí externího poradce je doplňovat činnosti manažerů. Pohled
někoho, kdo není účastníkem žádných vnitrofiremních vztahových vazeb a
příslušníkem různých skupin, může být velmi inspirativní. Externista také
netrpí provozní slepotou. Pamatuji si na situaci, kdy jsem při školení
upozornil majitele firmy na skutečnost, že na titulní straně svého webu mají
upoutávku na akci, která už před týdnem skončila. Přitom s onou stránkou
pracovaly desítky zaměstnanců každý den, ale nikdo si toho nevšiml. Že takováto
drobná opomenutí vytvářejí v očích zákazníků zbytečně negativní obraz, asi není
nutné nijak zdůrazňovat.
Obava č. 3: „Co když služby externího konzultanta nebudou mít
žádný přínos a jen zbytečně vyhodím peníze?“
Tato obava je zcela namístě. Stejně jako se vyrojily
stovky „finančních poradců“ s ambicí starat se o klientovy peníze, jejichž
finanční gramotnost stačí tak maximálně k zaplacení složenky na poště, nabízejí
své služby desítky poradců, konzultantů, rádců, trenérů, školitelů či v hard
core verzi dokonce guruů, kteří toho o oboru, v němž radí, vědí pramálo a
netěší se ani tak na výsledky své práce jako na akt vystavování tučné
faktury.
Abyste tomuto nebezpečí předešli, věnujte výběru
externího konzultanta - v jakémkoli oboru - opravdu velkou pozornost. Co to
znamená konkrétně?
Vždy chtějte mluvit přímo s konzultantem, který bude
školit. Zejména v případě, že je projekt uskutečněn přes agenturu, se často
stává, že jednáte pouze s projektovým manažerem a svého poradce…
