Vnitřní výpověď, její příčiny a následky

     V minulosti velmi kvalitní a uznávaný pracovník s dobrým jménem, který v poslední době překvapivě nedosahuje svého běžného standardu - a co víc, zdá se, že mu to ani nevadí. Tak by mohl znít ve zkratce popis zakázky, se kterou se můžeme setkat v rámci koučování nebo poradenství v oblasti lidských zdrojů. Někdy přicházejí podobní zaměstnanci s podezřením na burn-out syndrom, což vychází z potřeby okolí dát jejich netypickému chování jasnou škatulku a příslušný odborný název. A jméno tento jev, již nějakou dobu známý především v personalistických kruzích, opravdu má - „vnitřní výpověď“.

     Zvnějšku viděno se „vnitřní výpověď“ projevuje především poklesem výkonnosti a úbytkem zaangažovanosti. U poklesu výkonnosti záleží na konkrétním typu firmy a způsobu vedení a rozvoje zaměstnanců, zda si vůbec někdo úbytku pracovních výsledků všimne, popřípadě za jak dlouho. Velmi často se stává, že výkonnost klesne „pouze“ kamsi do pásma průměru, kde je paradoxně takový zaměstnanec nejlépe schovaný a nebudí příliš pozornost. Druhým poznávacím znamením je odmítání jakékoliv vlastní aktivity za rámec jasně stanovených pracovních povinností. Nejenom, že se jedinec k žádné činnosti aktivně nehlásí, ale není ochoten ani jít do opozice a jasně se vymezit. Pracovní činnosti zůstávají na povinném minimu a fungování v rámci firmy je čistě reaktivní.

     Některé zdroje k této problematice uvádějí, že člověk, který prochází vnitřní výpovědí, trpí stresem, který pramení z nutnosti schovávat se s vlastními názory. Moje osobní zkušenost je odlišná - vnitřní výpovědi často předchází období aktivního vzdoru a snahy něco ve svém okolí změnit. Pokud se však jedinci ovlivnit dění dlouhodobě nedaří, přichází vzdání se zodpovědnosti, bezmoc, odložení emocí se situací spojených, až apatie. Názory jedince na to, jak vnímá svou situaci ve firmě, sice nebývají aktivně rozhlašovány do světa, ale zároveň ani příliš zakrývány.

     Pokud skutečně předcházelo období aktivní revolty a pokusy o změnu, může být paradoxně stav vnitřní výpovědi intepretován jako pozitivní ukazatel „zmoudření“ nebo „adaptace“. Pokud bychom však použili metaforu ze světa konfliktů, jde pravděpodobně jen o přesun z horké do studené fáze konfliktu, charakterizované vyhýbáním se, přerušením komunikace a případně pasivně-agresivními reakcemi. Jádro problému zůstává nezměněné. Není však divu, že nadřízeným manažerem mohou být podobné projevy chybně rozpoznány jako výraz souhlasu a konformity.

     Jak se stane, že zaměstnanec zdánlivě ze dne na den zapadne do šedé zóny neviditelnosti? Je samozřejmě jasné, že podobné změny se znenadání nestanou a že jsou výsledkem řady předcházejících událostí - vnitřní výpověď je pouze jejich završením. Vnitřní ztrátu zaměstnance tudíž firma utrpěla už dříve, než se začne tímto způsobem projevovat. A nutno…