Zaměstnanec může dát výpověď z pracovního poměru z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu. Výpovědní doba činí, pokud nebyla sjednána mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem delší, dva měsíce a začíná plynout prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po podání výpovědi. Končí uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce. Z tohoto pravidla však existují výjimky. Někdy se výpovědní doba prodlužuje (u ochranných dob), v jednom případě je výpovědní doba kratší. Tím je možnost zaměstnance ukončit pracovní poměr výpovědí z důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů (nebo z důvodu přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů). Výpovědní doba je v případě použití postupu podle § 51a zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen "ZP"), kratší než dvouměsíční.
Dochází-li k převodu činnosti zaměstnavatele nebo její části na jiného zaměstnavatele, přecházejí tím ze zákona také práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na přejímajícího zaměstnavatele. K přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů dochází na základě zákona a zaměstnanec sám svým nesouhlasem nemůže přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů žádným způsobem vyloučit. Dojde-li proto za podmínek upravených buď obecně v § 338 odst. 2 ZP, nebo v jiných právních předpisech, které tento přechod zakládají, k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů, ode dne účinnosti této změny se zaměstnanec stává zaměstnancem jiného zaměstnavatele, a to i kdyby s tímto postupem nesouhlasil. Stanovisko zaměstnance k přechodu proto nemá žádný právní význam.
Pracovní poměr je však osobním vztahem, který zaměstnanec uzavírá s konkrétním zaměstnavatelem, kterého si vybral a nemusí mít z různých důvodů (ať jsou to důvody závažné, méně závažné, oprávněné či neoprávněné) zájem na tom pracovat u jiného zaměstnavatele. Vyloučit pro sebe přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů však může pouze tak, že pracovní poměr ukončí. Pokud jeho pracovní poměr bude trvat, přechází vztahy všech zaměstnanců, kteří pracují u konkrétního zaměstnavatele v části dotčené tímto přechodem k jinému zaměstnavateli. Zákoník práce pro tuto situaci upravuje kratší běh výpovědní doby tak, aby pracovní poměr skončil ke dni předcházejícímu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů tak, aby zaměstnanec, pokud nechce, nemusel k přejímajícímu zaměstnavateli přecházet. Úprava je obsažena v § 51a ZP.
Zaměstnanec může dát výpověď z důvodu přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo z důvodu přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů pouze ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy byl o tomto přechodu informován. Informace se vyžaduje v rozsahu upraveném v § 339 ZP a musí být učiněna zaměstnavatelem nejpozději 30 dnů přede dnem nabytí účinnosti tohoto přechodu. Pokud jsou obě tyto podmínky splněny a zaměstnanec byl řádně o přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů informován v zákonem požadovaném rozsahu, musí dát výpověď do 15 dnů ode dne poskytnuté informace. Jeho pracovní poměr pak skončí nejpozději dnem, který předchází dni nabytí účinnosti tohoto přechodu. Význam kratší výpovědní doby nastane pouze za té situace, kdy je lhůta mezi podáním informace o přechodu a dnem přechodu krátká a znamenala by pro zaměstnance, že by musel k přejímajícímu zaměstnavateli přejít. Pokud je…
