Soud: Nejvyšší soud | Spisová značka: 21 Cdo
2687/2006 | Datum rozhodnutí: 6. 9.
2007 |
Právní problematika:
stanovení výše mzdy jednostranným opatřením zaměstnavatele a její změna,
rozdíly mezi dohodou o mzdě a mzdovým výměrem |
Ustanovení právních
předpisů:§ 113 zákona č. 262/2006
Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů |
Právní věta:
Předpokladem pro oprávnění zaměstnavatele stanovit, případně
změnit zaměstnanci mzdu jednostranným opatřením je absence sjednání mzdy
vzájemnou dohodou účastníků pracovního poměru.
Komentář:
Jednou ze základních povinností zaměstnavatele vyplývajících pro
něho z pracovního poměru je dle ustanovení
§ 38 odst. 1 písm. a)
zákoníku práce povinnost platit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu (nebo
plat). Mzda je v ustanovení
§ 109 odst. 2
téhož právního předpisu definována jako peněžité plnění a plnění peněžité
hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci,
není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.
Výše mzdy je nepochybně hlediskem, které hraje v rozhodování fyzické
osoby, zda vstoupit, či nevstoupit do pracovního poměru, výraznou roli. Jistě i
proto stanoví zákoník práce v
§ 113 odst. 2 základní
pravidlo, totiž že mzda musí být sjednána, stanovena nebo určena před začátkem
výkonu práce, za kterou má příslušet. Z tohoto ustanovení je patrné, že výši
mzdy lze určit v podstatě dvěma základními způsoby - buď ji sjednat a tedy ji
podrobit souhlasu obou účastníků pracovního poměru, nebo ji ponechat na uvážení
zaměstnavatele, který ji stanoví jednostranně, a to tak, aby odpovídala
požadavkům obsaženým v pracovněprávních předpisech.
Zákoník práce dává ve svém ustanovení
§ 113 odst. 1 přednost sjednání
mzdy, a to v pracovní, kolektivní nebo jiné smlouvě, ale praxe mnohých
zaměstnavatelských subjektů je taková, že mzdu svým zaměstnancům stanoví. Mohou
tak učinit buď mzdovým výměrem, nebo vnitřním (mzdovým) předpisem - za podmínek
obsažených v ustanovení
§ 305 zákoníku práce. Pokud údaje o…