Zákoník práce 2012 - Připravované novinky v oblasti cestovních náhrad

     Návrh novely zákoníku práce k 1. 1. 2012, který je v současné době předán Senátu, obsahuje také změny týkající se cestovních náhrad, a to nejen v části sedmé zákoníku práce o náhradách výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce. Nově by měl být název této části zákoníku práce sice zkrácen na „Náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce“, i nadále však půjde o cestovní náhrady a o náhrady za opotřebení vlastního nářadí.

     Řada změn navrhovaných v části sedmé zákoníku práce se týká upřesnění, podle kterého cestovní náhrady zaměstnanci přísluší (podle současného znění tyto náhrady zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje). Protože takové změny prakticky nic nemění na věcné stránce poskytování náhrad cestovních výdajů, nejsou v tomto článku komentovány. Návrh novely zákoníku práce však přináší u cestovních náhrad i důležitější a podstatné změny.

     V navrhovaném novém ustanovení § 34a je potvrzena důležitá skutečnost, že pravidelné pracoviště nesmí být pro účely cestovních náhrad sjednáno šířeji než jedna obec. To sice vyplývalo také z dosavadního ustanovení § 34 odst. 2, nicméně někteří zaměstnavatelé to nerespektovali.

     V souvislosti s navrhovaným novým ustanovením § 43a o dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli je do ustanovení § 152 navrhováno doplnění, že cestovními výdaji se rozumí i výdaje vzniklé zaměstnanci při dočasném přidělení k jinému zaměstnavateli. Tyto cestovní náhrady pak má zaměstnanci poskytovat zaměstnavatel, který ho k jinému zaměstnavateli přidělí.

     Další, pro někoho důležitou změnou, je navrhované upřesnění dikce § 154, podle které se dobou přechodu státní hranice České republiky při použití letadla rozumí doba odletu z České republiky a doba příletu do České republiky. Bude tedy snad již jednoznačné, že např. při letu Ostrava - Praha - Londýn je dobou přechodu státní hranice České republiky až odlet letadla z Prahy a že tedy v uvedeném případě je let Ostrava - Praha součástí tuzemské části zahraniční pracovní cesty.

     Navrhované nové znění § 157 odst. 5 o základní náhradě za použití nákladního automobilu a autobusu není věcnou změnou, jde jen o odstranění nevhodné formulace současného znění tohoto ustanovení. Nicméně i nadále je, podle mého názoru v rozporu s § 157 odst. 3, v tomto ustanovení uvedeno, že základní náhrada přísluší zaměstnanci i za použití traktoru. Traktory ale nejsou silniční motorová vozidla (viz ustanovení § 2 a 3 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). Podle § 157 odst. 3 zákoníku práce přísluší zaměstnanci základní náhrada a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty za použití silničního motorového vozidla a za použití traktoru by tak tyto náhrady poskytovány být neměly.

     V ustanovení § 159 odst. 2 je navrženo zpřesnění, že zaměstnanci náhrada jízdních výdajů za použití městské hromadné dopravy nepřísluší, pokud zaměstnavatel zajistí použití takové dopravy způsobem, na který zaměstnanec finančně nepřispívá. To je logické, protože v tom případě zaměstnanci žádné jízdní výdaje nevznikly. To zcela jednoznačně platí i dosud.

     Zásadní změny proti dosavadní praxi jsou navrženy v oblasti tuzemského a zahraničního stravného. Jde nejen o změny ve stanovení výše stravného a zahraničního stravného, ale i o zásadní změny v krácení či poskytování stravného a zahraničního stravného při bezplatném poskytnutí jídla zaměstnanci během pracovní cesty (tuzemské i zahraniční). Na tyto změny se zaměříme podrobněji v další části článku.

     Pokud jde o náhrady při výkonu práce v zahraničí, mají podle návrhu novely § 172 od 1. 1. 2012 příslušet zaměstnanci, který má v pracovní smlouvě sjednáno místo výkonu práce, a tedy i pravidelné pracoviště v zahraničí, náhrady jako při zahraniční pracovní cestě pouze za dny první cesty do zahraničí. Při dalších cestách již ne. To se týká i případných prokázaných jízdních, ubytovacích a nutných vedlejších výdajů, které vznikly členu rodiny, který se souhlasem zaměstnavatele v tomto případě do zahraničí se zaměstnancem cestuje.

     V návrhu novely § 183 se upřesňuje, že se zaměstnavatel se zaměstnancem mohou dohodnout na jiné než na 10denní lhůtě pro předložení dokladů potřebných k vyúčtování pracovní cesty. Tak tomu je i dosud a jde prakticky jen o formulační úpravu.

     U stravného, které zaměstnanci přísluší při tuzemské pracovní cestě a tuzemské části zahraniční pracovní cesty, by podle návrhu novely zákoníku práce mělo od roku 2012 dojít k zásadní změně v přístupu jak u zaměstnanců ve státní a příspěvkové sféře, tak i u zaměstnanců v podnikatelské sféře. Podle důvodové zprávy k návrhu novely zákoníku práce je toto zpřísnění motivováno tím, aby (údajným) obcházením účelu stravného nedocházelo k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky. To však má zásadní vliv i na zaměstnance a zaměstnavatele v podnikatelské sféře.

     Na rozdíl od současného stavu se podle navrhovaného znění § 176 odst. 3 a nových ustanovení § 176 odst. 4 a 5 již nebude moci zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře při bezplatném poskytnutí jídla charakteru snídaně, oběda či večeře zaměstnanci na pracovní cestě rozhodnout, zda bude nebo nebude stravné krátit a o jakou procentní míru. Nově bude od 1. ledna 2012 zaměstnavatel muset při bezplatném poskytnutí jídla snížit zaměstnanci stravné, a to vždy za jedno bezplatně poskytnuté jídlo o hodnotu:

1. 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

2. 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

3. 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

     V případě, kdy zaměstnanci během pracovní cesty, která trvá:

1. 5 až 12 hodin, budou poskytnuta 2 bezplatná jídla,

2. 12 až 18 hodin, budou poskytnuta 3 bezplatná jídla,

nebude zaměstnanci již žádné stravné příslušet. V dikci tohoto ustanovení je ale nepřesnost v tom, že jak v písm. a), tak i b) je uvedeno 12 hodin, přičemž v písm. b) by bylo mělo být uvedeno spíše „déle než 12 hodin až 18 hodin“. V praxi to snad ale nebude vadit. To má, jak je uvedeno dále, podstatný vliv také na zaměstnance zaměstnavatelů v podnikatelské sféře.

     Ani zaměstnavatel v podnikatelské sféře se již nebude od 1. 1. 2012 moci rozhodnout mezi krácením nebo nekrácením stravného při bezplatně poskytnutém jídle zaměstnanci během pracovní cesty (snížit stravné v tomto případě totiž bude muset). Na rozdíl od zaměstnavatele ve státní a příspěvkové sféře se ale bude moci rozhodnout, jakou procentní míru pro snížení stravného v rámci povoleného rozsahu (viz níže) dohodne nebo určí. Podle navrhovaného znění § 163 odst. 2 a 3 má totiž platit, že pokud bylo zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto bezplatně jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:

1. 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

2. 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

3. 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

     Míra snížení stravného za jedno bezplatně poskytnuté jídlo tak může v podnikatelské sféře činit např. u pracovní cesty trvající 5 až 12 hodin 1 % až 70 %. Volba je na zaměstnavateli. Pokud však uvedený zaměstnavatel míru snížení nesjedná nebo nestanoví, bude muset snížit stravné uvedenou maximální procentní mírou, tj. o 70 %, 35 % nebo 25 % za každé bezplatně poskytnuté jídlo podle doby trvání pracovní cesty. To se týká i případů, kdy zaměstnanci na pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin budou bezplatně poskytnuta dvě jídla a na pracovní cestě trvající 12 až 18 hodin tři jídla.

     V praxi to tak ale zpravidla prováděno nebude. Proč? Protože pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci stravné ve vyšší částce, než přísluší za stejných podmínek zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře, je podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP rozdíl považován za zdanitelný příjem zaměstnance podle § 6 odst. 1 ZDP a také za součást vyměřovacího základu pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění a vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Jestliže tedy zaměstnavatel v podnikatelské sféře sníží zaměstnanci při bezplatném poskytnutí jídla stravné o méně procent, než musí učinit zaměstnavatel ve státní a příspěvkové sféře (tj. o maximální procentní míru), nebo pokud poskytne zaměstnanci stravné např. při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin a dvou bezplatně poskytnutých jídlech během této pracovní cesty, bude muset v prvním případě přidanit zaměstnanci ke mzdě příslušný rozdíl a ve druhém případě celou poskytnutou částku stravného a současně tyto částky zahrnout do vyměřovacích základů povinných odvodů pojistného. Zaměstnanci ve státní a příspěvkové sféře totiž v prvním případě musí být sníženo stravné o maximální procentní míru za jedno bezplatně poskytnuté jídlo a ve druhém případě mu žádné stravné nepřísluší. Možnost snížení stravného v podnikatelské sféře o nižší než uvedenou maximální míru tak, nebude-li současně novelizováno ustanovení § 6 odst. 7 písm. a) ZDP (a to asi nebude), v podstatě zcela ztrácí smysl.

     I nadále bude platit, že při pracovní cestě, která spadá do dvou kalendářních dnů, se pro účely stravného upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dni, je-li to pro zaměstnance výhodnější. To se však již nemá týkat stravného za tuzemskou část zahraniční pracovní cesty. Při zahraniční pracovní cestě se totiž podle navrhovaného znění § 166 odst. 1 při stanovení tuzemského stravného nepoužije § 163 odst. 4, tj. uvedená případná úprava stravného při pracovní cestě ve dvou kalendářních dnech. Tuzemské stravné se tak při zahraniční pracovní cestě bude od 1. 1. 2012 stanovovat vždy za každý kalendářní den samostatně. Odpadnou tak i dosud zcela zbytečné polemiky o tom, zda při např. pětidenní zahraniční pracovní cestě lze pro účely stravného sečíst tuzemskou část prvního a posledního dne této zahraniční pracovní cesty. Nebylo to sice možné ani dosud, ale je dobře, že to bude novelou zákoníku práce stanoveno jednoznačně.

     Motivací pro navrhované změny u zahraničního stravného je podle důvodové zprávy údajně to, že někteří zaměstnavatelé upozorňovali na to, že podle současné úpravy při souběhu stravného a zahraničního stravného vzniká z důvodu rozdílných časových pásem situace, kdy je zaměstnancům poskytována náhrada zvýšených výdajů na čtyři jídla, která mají charakter snídaně, oběda a večeře, a dále to, aby ani v této oblasti nedocházelo k nehospodárnému nakládání s veřejnými prostředky. Od 1. 1. 2012 by tak u zahraničního stravného mělo dojít zejména ke sjednocení…