S účinností od začátku příštího roku se změní řada
právních předpisů. Nebude mezi nimi chybět ani zákon č. 262/2006 Sb., zákoník
práce, ve znění pozdějších předpisů. Ke změnám v tomto právním předpisu dojde
na základě dvou návrhů. Jedním z nich se realizují úsporná opatření vedoucí
ke snížení schodku státní rozpočtu, a to v působnosti MPSV, druhým se mění
především zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
V následujících řádcích chci čtenáře alespoň ve
stručnosti seznámit s uvedenými změnami v zákoníku práce, aby se na ně mohli
náležitě připravit.
Dohoda o provedení práce se z hlediska požadované formy
vyrovná dohodě o pracovní činnosti. Vyžadovat se bude zásadně její
uzavření v písemné podobě, a to pod sankcí neplatnosti. Do ustanovení
§ 77 zákoníku práce bude vložen
novýodstavec 1 následujícího znění: Dohodu o provedení práce nebo dohodu o
pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak jsou
neplatné; jedno vyhotovení této dohody zaměstnavatel vydá zaměstnanci.
Ustanovení
§ 76 odst. 4 zákoníku práce (písemná forma
dohody o pracovní činnosti) bude jako nadbytečné zrušeno. V obou případech
dojde k přečíslování příslušných odstavců.
S účinností na tři roky, a to počínaje 1. 1. 2011 a
konče 31. 12. 2013, se prodlouží období, ve kterém poskytuje
zaměstnavatel zaměstnanci náhradu mzdy (platu, odměny z dohody o pracovní
činnosti) v souvislosti s tím, že zaměstnanec byl uznán dočasně práce
neschopným nebo mu byla nařízena karanténa. Stávající doba prvních 14
kalendářních dnů nemoci (karantény) zaměstnance bude o týden delší a bude
činit prvních 21 kalendářních dnů nemoci (karantény) zaměstnance.
Nemocenské tak bude zaměstnanci poskytováno nejdříve od 22. kalendářního dne
nemoci nebo karantény.
Velmi důležité je v této souvislosti přechodné
ustanovení, které má pokrýt situace, kdy nemoc začne nebo karanténa bude
nařízena ještě v letošním roce a budou pokračovat i v roce 2011. V takovém
případě se budou podmínky poskytování náhrady řídit po celou dobu překážky v
práci zákoníkem práce ve znění do 31. 12. 2010. To platí rovněž ohledně
délky doby, po kterou má zaměstnavatel k takové náhradě povinnost. Tato doba
zůstane zachována v délce 14 kalendářních dnů.
Na dalších pravidlech této právní úpravy -
karenční doba, poskytování náhrady za pracovní dny zaměstnance, možnost
zaměstnavatele kontrolovat dodržování režimu práceneschopného zaměstnance -
se nic nezmění.
Ke zpřesnění dojde ve druhé větě ustanovení
§ 192 odst. 1 zákoníku práce. Při splnění
dalších podmínek platí, že náhrada náleží zaměstnanci za dny, které jsou pro
něho pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada
mzdy nebo se mu plat nekrátí. Přestože právní úprava umožňuje zaměstnavateli,
aby zaměstnanci, který je odměňován měsíční mzdou a který nepracoval proto, že
svátek připadl na jeho obvyklý pracovní den, poskytoval nekrácenou měsíční
mzdu, uvedené ustanovení na to doposud nemyslelo, a v tomto duchu bude proto
doplněno.
Stejně dlouhé (tedy 21 kalendářních dnů) bude
logicky též období, ve kterém nemůže zaměstnavatel dle ustanovení
§ 66 odst. 1 zákoníku práce rozvázat
pracovní poměr se zaměstnancem jeho zrušením ve zkušební době. I tady se
plně uplatní přechodné ustanovení, pokud by šlo o nemoc, která započala, nebo
karanténu, která byla…